BIO mýty

napsala: Jana Vašáková

Každý z nás se už někdy setkal s produktem, jenž nesl označení BIO. Tento pojem se ve většině českých hlav zapsal pod dvěma definicemi: ZDRAVÉ a DRAHÉ. A všechno, co je zdravé a drahé, bývá často podnětem k vedení debaty, ke kritice i obhajobě.

Ochranná známka BIO

Výrobky, jež jsou označeny grafickým znakem BIO s nápisem "Produkt ekologického zemědělství" a kódem CZ-KEZ nebo CZ-ABCERT, musí splňovat předem dané požadavky. Ty odpovídají Zákonu o ekologickém zemědělství č. 242/2000 Sb. a Nařízení rady EHS č. 2092/91. Dohled nad nimi drží Ministerstvo zemědělství ČR prostřednictvím nezávislé kontrolní organizace KEZ, o.p.s. (www.kez.cz) a také německé kontrolní organizace ABCERT (www.abcert.cz). Značka BIO se získává na 1 rok a poté si výrobce či zemědělec žádá o prodloužení certifikátu. Průběžně může být podroben kontrole, jakýkoliv nedostatek je potrestán formou pokuty či přímo odebráním značky BIO.

Co musí splňovat BIO produkt?

Nesmí obsahovat škodlivá aditiva, antibiotika ani zbytky růstových hormonů.
Neobsahuje geneticky modifikované organismy ani růstové regulátory.
Nepoužívají se syntetické pesticidy, průmyslová hnojiva ani herbicidy.
Zvířata jsou chována a krmena v přirozeném prostředí.

BIO pod pokličkou

Poté, co se bio okurky staly jednou z možných příčin průjmového onemocnění nákazou bakterií EHEC, se začalo mezi lidmi spekulovat o tom, zda nemohou být bio produkty pro lidské zdraví nebezpečné. Zde je třeba si v první řadě uvědomit, že plísně a jiné mikroorganismy se mohou nacházet v různých druzích potravin a na vině může být např. jejich špatné skladování nebo třeba u masa tepelné opracování. Tak i tak má všechno určitou dobu spotřeby a všechno časem podléhá zkáze.

Ekologické hospodaření se drží pravidla tzv. zdravé půdy. Tu lze ošetřit organickými hnojivy, do kontaktu s rostlinou přichází jen přes kořeny. Kontroluje se i kvalita krmiv a bioproduktů s ohledem na případnou nákazu mykotoxiny. Podle výzkumu Vysoké školy chemicko-technologické v Praze ekologický způsob pěstování nezvyšuje kontaminaci mykotoxiny. Zajímavé informace naleznete na internetových stránkách Státní veterinární správy www.svscr.cz.

Problematice kvality a zdravotní prospěšnosti biopotravin se věnuje i celosvětová organizace FQH (Organic Food Quality & Health), která ve spolupráci s VŠCHT i naší ČTPEZ pod záštitou ministerstva zemědělství uspořádala vědeckou konferenci 18.- 20.5. 2011 v Praze, více na www.fqh2011.org.

Složení a chuť

Z výživového hlediska obsahují ekologické suroviny větší množství vitamínů, antioxidantů, minerálních látek, vlákniny apod. Principem je nechat dozrát a pak sklízet. Protože obsahují méně vody, dusíku a více sušiny, mohou mít výraznější chuť a také aroma připomínající staré "dobré" časy. Rajče, které voní na metr daleko a plný sad červených jablek k nakousnutí. Zvířata, co se pasou na zelené trávě, mají šťavnaté maso a mléko, co má chuť smetany. Kdo nejezdil na prázdniny na vesnici za babičkou, tohle asi nepochopí. Ten, kdo si však potrpí na kvalitní jídlo, ocení jeho přirozenou podobu. A pokud nemáme zahrádku, ani tu babičku, nezbývá nám než nakupovat na farmě nebo na farmářských trzích.

Cena za zdraví

Druhým nejčastějším synonymem pro BIO je drahota. Proč jsou tyto produkty dražší než konvenční potraviny? Důvodů může být hned několik, za prvé neobsahují umělé látky, díky nimž může finální cena klesat a za druhé provoz ekologické farmy není zrovna levnou záležitostí. Neprodukují tolik surovin jako velkochovatelé a pěstitelé. Jedná se tedy o tzv. český Fair trade, podporu malým producentům.

Všeobecně vzato Češi konzumují více jídla, než potřebují, zažíváme epidemii obezity a řady dalších civilizačních chorob, způsobených nevhodným způsobem stravování. Kdybychom nakupovali méně a více si vybírali, co jíme, neutratili bychom tolik peněz. Bio produkty dnes již můžeme pořídit za rozumné ceny ve více než 50 bioprodejnách nebo v obchodních řetězcích.

Farmářské trhy

Další možností, kde nakoupit bio výrobky, jsou farmářské trhy. Dříve byly na vesnicích i městech běžnou událostí, dnes je vnímáme jako módní hit. Co se od nich očekává? Že budou nabízet sezónní a lokální suroviny, ideálně z ekologického zemědělství, jedná se přeci o farmáře. Že budou schopni zodpovědět otázky ohledně svých produktů. Že jejich cena nebude přemrštěná.

A k tomu všemu by měl sloužit i Kodex cti z dílny ministerstva zemědělství, jež by měl pomoci rozlišit dobré a špatné trhy. Na vzniku kodexu se spolu s ministerstvem a organizátory trhů podíleli zástupci Asociace krajů, Svazu měst a obcí a Sdružení místních samospráv. Prodejci by měli být schopni dokázat původ nabízeného zboží. Sami je prodávat, případně zapojit členy rodiny apod. Doplňkové zboží, které nepochází z vlastní produkce, by mělo tvořit jen 1/10 nabídky. Pokud farmáři tyto podmínky splní, mohou si vystavit logo organizátora konkrétního trhu.

Na závěr si dovolím citovat Hanku Zemanovou z knihy Bioabecedář:

"Pokud chcete žít přirozeněji a ekologicky šetrněji, pak je nejdůležitější umět vyhodnocovat to množství informací, které se na vás valí ze všech stran a současně si zachovat selský rozum."

Zajímavé odkazy:

www.pro-bio.cz
www.biospotrebitel.cz
www.bio-info.cz
www.ceskefarmarsketrhy.cz

PDF verze (klikni pravým a ulož jako)